Zimní pneumatiky…

 Vzhledem k často probírané a  stále nevyjasněné otázce týkající se použití zimních pneumatik v zimním odbobí, si dovolujeme přispět svou troškou do mlýna. Kolem této problematiky se stále vedou nekonečné diskuze, mnohdy živelně podporované zavádějícími a zkreslujícími informacemi z nejrůznějších médií. Není nic jednoduššího než nahlédnout do zákona a zapojit zdravý rozum.

Takže od 1. listopadu do 31. března pokud se na pozemní komunikaci nachází souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza, anebo lze vzhledem k povětrnostním podmínkám předpokládat, že se na pozemní komunikaci během jízdy může vyskytovat souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza, lze užít motorové vozidlo kategorie M (vozidla určená pro přepravu osob) nebo N (vozidla určená pro přepravu nákladu) k jízdě v provozu na pozemních komunikacích pouze za podmínky použití zimních pneumatik. Motorová vozidla s maximální přípustnou hmotností nepřevyšující 3500 kg musí mít zimní pneumatiky na všech kolech a motorová vozidla s maximální přípustnou hmotností převyšující 3500 kg musí mít zimní pneumatiky na všech kolech hnacích náprav s trvalým přenosem hnací síly. Zimní pneumatiky musí mít hloubku dezénu hlavních dezénových drážek nebo zářezů nejméně 4 mm a u motorových vozidel s hmotností nad 3500 kg nejméně 6 mm.

Tolik nám říká zákon a teď zkusíme modelový případ pro zkoušku zdravého rozumu. Ti z nás, kteří používají auto denně a vědí, že musí ráno odjet, bodu řešit nějakou předpověď? Asi ne, že? Prostě si na začátku zimního období auto přezují na zimní pneu, protože si nemohou dovolit nechat se zaskočit a bude-li v lednu celý měsíc 10°, mohou jen se slzami v očích sledovat, jak vzorek na pneumatice mizí před očima. Nic to ovšem nemění na tom, že ten kdo se např. v polovině ledna vydá na celodenní výlet z Prahy do Brna a vyrazí na letních pneumatikách, je hazardér a ohrožuje také nás ostatní. Na druhou stranu „strýček“ na zaslouženém odpočinku, který vyjíždí ze své garáže jednou měsíčně na nákup do 3 km vzdáleného supermarketu a ještě navíc to může s klidným svědomím přeložit z pondělí na čtvrtek nebo se rozhodnout, že raději nepojede vůbec, potřebuje nutně stát 1. listopadu ve frontě před pneuservisem? Bude-li např. během února čtrnáctidenní obleva, vyleze slunce a teplota se bude pohybovat kolem 10°, může si náš „strýček“ dojet 3 km na nákup na letních pneumatikách? Co myslíte? Pokud jste četli pozorně, odpověď znáte a tedy víte, že nemusí.

Povinné ručení – vybírejte to, které vám sedí!

Díky mnoha pojišťovnám dnes není problém vyhledat si tu nejnižší cenu povinného ručení. Proněkoho však může být problémem, jak to uskutečnit co nejsnadněji a nejpohodlněji. Pro tyto případy je zde povinné ručení

http://www.povinneruceni.biz/srovnani

které veškerou tuto práci odvede za vás. Jenom si představte, kolik času byste strávili procházením internetových stránek jednotlivých pojišťoven a přepočítávání jejich ceníkových cen přímo na vaše auto. Následně byste tyto hodnoty museli setřídit, abyste se dozvěděli, kdo je skutečně nejlevnější. Naštěstí všechnu toto práci udělá povinné ručení srovnání. Jednoduše vyplníte několik nezbytných údajů o vašem vozidle a během několika málo okamžiků máte přehledný výpis všech pojišťoven, včetně cen, které se na vaše auto vztahují. Jakmile si je prohlédnete, pravděpodobně vás zarazí to, že se často liší i v řádech několika tisíců.
S cenou povinného ručení samozřejmě závisí i jedna důležitá věc, a to je vaše minulost, respektive to, jak jste v minulých letech jezdili. Pokud bez nehod, máte tu výhodu, že máte povinné ručení ještě nižší, než například noví řidiči bez předchozích zkušeností. Za každé dva roky bez nehody je vám sníženo pojistné o celých 5%.
Bonus
Právě ten získávají bezproblémoví a slušní řidiči, kteří jezdí bez nehod. Ten se uvádí v procentech a právě o tuto výši je základní povinné ručení poníženo. Sice tento systém výrazně znevýhodňuje ty, kteří na silnicích tráví mnohem více času, ale na druhou stranu je spravedlivější k těm, kteří jezdí bez nehod.

Ti tak mají http://www.expresnipojisteni.cz/slovnik-pojmu/bonus  skutečně velký a proto není důvod, aby platili vysoké povinné ručení. Právě takoví klienti patří u pojišťoven mezi ty nejoblíbenější. O výši svého bonusu se můžete informovat u vaší pojišťovny a je samozřejmě přenosný i k jiné, kterou si vyberete. Pokud však často bouráte,můžete jít až do mínusu.

Skvělá služba pro všechny!

Ne každý z nás má možnost a prostředky na to, jít do autosalonu a pořídit si nový vůz… Chystáte se koupit ojetý automobil? Nabídka je opravdu široká, autobazary praskají ve švech, inzertní portály jsou plné zajímavých možností pro nákup automobilu „nebouraného a po prvním majiteli“ :) S pořízením si nového plechového miláčka, ať už z autobazaru nebo od soukromého prodejce, je spojeno skutečně mnoho rizik. A ruku na srdce, kdo z nás s jistotou pozná zda opotřebení vozidla odpovídá ujetým kilometrům, jestli je použit originální svár nebo tmel, jaká je vrstva laku apod. Jak často kupujeme nové (jiné) auto? Máme jistotu, že způsob a postup při prodeji je správný a korektní? Nezbývá nám potom nic jiného než věřit a doufat, že to dobře dopadne, nebo raději jezdit tramvají. Ovšem nyní můžeme pro náš klid a jistotu udělat mnohem víc! Služba pro všechny, kteří se chystají k nákupu ojetého automobilu. Na stránkách www.kontrolavozu.cz si můžete objednat profesionální asistenci a pomoc při nákupu vybraného auta. Vyplníte pouze formulář, kde mimo jiné uvedete čas a místo setkání – službu lze objednat téměř na celém území ČR a pak už jen sledujete „koncert“ profesionála, který za vás auto prohlédne a podá vám objektivní a ucelený názor. Opravdu skvělá myšlenka a služba, která nám všem ušetří spoustu času a nepříjemností.  Pracujeme na tom, aby jste si tuto službu mohli objednat přímo na našem webu, ale zatím nezapomeňte www.kontrolavozu.cz

Čas motorek se blíží…

Zima snad už pomalu končí, silnice osychají a motorky pod plachtou, dekou či přehozem už netrpělivě vrní. Ale pojďme prosím používat hlavu, až si na ni nasadíme přilbu a adrenalin s námi začne nekontrolovaně cloumat. Nikdo z nás nechce, aby to byla sezóna poslední!

Myslím, že nebudu daleko od pravdy když řeknu, že prvních „pár“ kilometrů po zimní přestávce je přinejmenším rozpačitých. Tělo jakoby nevědělo jak přesně má reagovat, reflexy a technika jízdy také nejsou zrovna dokonalé. Minimálně z těchto ač možná subjektivních příčin, si naše chování za řidítky motocyklu zaslouží respekt a pokoru. Kdo by nesouhlasil, uvedu ještě pár objektivních důvodů, proč být na jaře extrémně opatrný.

Kvalita našich silnic je kapitola sama pro sebe. Výmoly, výtluky, nerovnosti, špatný povrchový materiál. A do toho všeho ještě zaúřadovala paní zima. Tam kde v listopadu nebyla dírá žádná, najdete teď dvě! O tři metry dál jsou naopak dva hrboly po panické snaze zachránit něco tzv. rychlým, studeným asfaltováním. Takže naše první projížďka se mění ve slalom mezi dírou a hrbolem a to vše násobeno nutností udržet se ve své části vozovky. A máme tady další pohromu – zbytky posypového materiálu! Vlivem provozu vozidel je jeho koncentrace především u okraje vozovky. Pokud tedy některého z nás vyžene slalom mezi jámou, dírou a puklinou až na kraj silnice, kde potřebujeme motorku naklopit, abychom projeli zatáčku…..čekají nás horké chvilky. V neposlední řadě  zde máme překvapení v podobě jemného šedivého prášku, který používají silničáři k zasypání čerstvě opravených částí komunikace. Na něm nejde nic!!! Zatočit, zabrzdit, prostě nic…. Jediné doporučení je, držet motorku kolmo k vozovce a na manévr si počkat až za tu šedivou skvrnu… tedy pokud nám to rychlost dovolí… Pochopitelně je zde ještě jeden dost podstatný faktor ovlivňující naši bezpečnost – vnímání přítomnosti motorkářů na silnicích ostatními řidiči. Někteří mají problém zvyknout si na motorkáře i v červenci, natož v březnu nebo v dubnu.

Doufám, že je zde popsáno dost důvodů minimálně k zamyšlení a věřte mi – nejpoužívanější orgán za volantem či řidítky je hlava. Tak myslete, to bude pro začátek stačit. Vždy je lepší po projetí nepřehledné zatáčky mít možnost říct si „jo mohl jsem tam nechat trojku“, než si v poslední vteřině vyčítat „sakra měla tam být trojka“. Takže hezky v klidu, „piánko“, opatrně a především ohleduplně!!! A to platí pro všechny, prosím…

Jak zachovat dálnici průjezdnou!

Asi každý z nás velmi dobře zná situaci, kdy se provoz na dálnici ať už z jakéhokoliv důvdu zpomalí nebo zcela zastaví. Co ale vozidla policie, zdravotnické záchranné služby, hasiči a jiná vozidla s právem přednostní jízdy? Pozor, máme zde zcela jednoznačné pravidlo, jak se postavit v koloně, nepřekážet a umožnit případný průjezd těmto vozidlům.

Zákon nám pro tyto případy říká, že pokud hustota provozu na dálnici a rychlostní silnici o dvou jízdních pruzích v jednom směru jízdy vyvolá vznik kolony stojnících vozidel, jsou řidiči souběžně jedoucích vozidel povinni před zsatavením vozidla vytvořit mezi sebou jeden průjezdný jízdní pruh široký nejméně 3 metry pro průjezd vozidel s právem přednostní jízdy.

Je-li v jednom směru jízdy tři a více jízdních pruhů, sníží vzájemný boční odstup řidiči vozidel v levém a středním jízdním pruhu nebo středních jízdních pruzích. Řidiči jedoucí v krajních jízdních pruzích v jednom směru jízdy mohou při vytváření průjezdného jízdního pruhu vjet na krajnici nebo na střední dělící pás. Řidičům ostatních vozidel je vjezd do pruhu pro průjezd vozidel s právem přednostní jízdy a jízda v tomto pruhu zakázána.

Co povožujeme za smutný fakt, který je v tomto smyslu na místě připomenout, je že ani samotní řidiči vozidel s právem přednostní jízdy velmi často nevědí, která část vozovky je pro ně určena jako průjezdný jízdní pruh. Běžným obrazem našich silnic navíc zůstává, že řidiči ostatních vozidel jim jejich situaci bohužel zrovna neulehčují.

Předjíždění…

 Pojďme si připomenout několik zásad bezpečného předjíždění a osvěžit si v podvědomí situace, kdy bychom rozhodně předjíždět neměli. Tak předně, předjíždí se vlevo! Jsou dány jen dvě možnosti, kdy můžeme předjíždět vpravo:

1) vpravo můžeme předjet jen vozidlo, které odbočuje vlevo, pokud již není pochyb o jeho dalším směru jízdy.

2) vpravo můžeme předjet vozidlo, které jede v průběžném jízdním pruhu, pokud jedeme v připojovacím či odbočovacím pruhu za účelem připojení se nebo odbočení z průběžného jízdního pruhu.

Jedním dechem dodáváme, že naplnit v našich podmínkách pravidlo o předjíždění vlevo, je často velmi složité. Na silnicích o třech a více jízdních pruzích v jednom směru jízdy se totiž 90% hustoty provozu soustřeďuje do prostředního a nejlépe do levého jízdního pruhu. Jet v pravém jízdním pruhu mimo obec je pro českého řidiče patrně silně frustrující zážitek. Úmyslně zdůrazňujeme „mimo obec“ protože v obci na silnici o dvou nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy smí řidič motorového vozidla užívat k jízdě kteréhokoliv jízdního pruhu a za předjíždění se nepovažuje jedou-li vozidla jinou rychlostí v různých jízdních pruzích.

Řidič, který při předjíždění  vybočuje ze směru své jízdy, musí dávat znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit (počínat si tak, aby jinému účastníku provozu nevzniklo žádné nebezpečí) řidiče jedoucí za ním. Pokud předjíždíme cyklistu, musíme dávat znamení o změně směru jízdy vždy! Tedy i v případech, kdy ze svého směru jízdy vůbec nemusíme vybočovat (dostatečně široká vozovka). Řidič, který se po předjetí zařazuje před vozidlo, které předjel, musí dávat znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit ani omezit (počínat si tak, aby jinému účastníku provozu nijak nepřekážel) řidiče vozidla, které předjel. Řidič předjížděného vozidla nesmí zvyšovat rychlost jízdy ani jinak bránit předjíždění.

Kdy řidič nesmí přdjíždět:

  1. nemá-li před sebe rozhled na dostatečnou vzdálenost (nepřehledné zatáčky, vrcholy stoupání apod.)
  2. jestliže by se nemohl bezpečně zařadit před vozidlo, které předjel (případy dlouhých kolon a opět zde hraje velkou roli členitost terénu)
  3. jestliže by ohrozil nebo omezil protijedoucí řidiče nebo ohrozil jiné účastníky provozu
  4. na přechodu pro chodce nebo na přejezdu pro cyklisty a bezprostředně před nimi
  5. dává-li řidič vpředu jedoucího vozidla znamení o změně směru jízdy vlevo (pokud zde není možné vzhledem k nedostatku prostoru nebo z jiných příčin využít možnost předjet vpravo popisovanou výše v tomto článku)
  6. na křižovatce a v těsné blízkosti před ní, pokud se nejedná o předjíždění vpravo, předjíždění jízdních kol, mopedů a motocyklů bez postranního vozíku, předjíždění na hlavní silnici nebo na křižovatce s řízeným provozem (pochopitelně při světelném signálu volno)
  7. v případech kdy je to zakázáno dopravní značkou
  8. na železničním přejezdu a v těsné blízkosti před ním

Závěrem bychom chtěli dodat, že předjíždění je jedním z velmi složitých manévrů v provozu a nezapomínejme prosím, že nejdůležitějším orgánem za volantem je hlava! Zamysleme se tedy vždy včas, zda-li nastala vhodná chvíle k tomuto úkonu. Snoubí se zde mnoho faktorů dohromady. Zkušenost, přehled, odhad, stav a druh vozidla, úroveň spolupráce s vozidlem atd. Velmi často míra rizika při předjíždění nekoresponduje se ziskem v podobě několika málo ušetřených vteřin…

Dítě v autě…

Kolem přepravy dětí v automobilech je často mnoho otázek. Pojďme si v několika větách připomenout, co nám na toto téma říká zákon a případné nejasnosti si tak vysvětlit. Základní povinnost řidiče je v tomto ohledu jasně stanovena – řidič osobního automobilu a nákladního automobilu jenž mají sedadla vybavena bezpečnostními pásy, může přepravovat dítě, jehož hmotnost není větší než 36 Kg a výška nepřevyšuje 150 cm, pouze za použití dětské autosedačky. Dětskou autosedačkou se pochopitelně rozumí také různé druhy přepravních kolíbek a podsedáků, ale vždy tyto musí být homologovány jako dětská autosedačka.  Dětská sedačka musí být ve vozidle umístěna přesně dle návodu k použití od výrobce. Přepravované dítě musí být v sedačce, která odpovídá jeho hmotnosti a tělesným rozměrům. Opět v souladu s pokyny od výrobce autosedačky. Pro přepravu v sedačce musí být splněny obě kritéria jak hmotnostní, tak výškové. Je-li jeden z těchto limitů překročen, dítě už nemusí být přepravováno v dětské autosedačce, ale postačí pokud je připoutáno bezpečnostním pásem. Na sedadle, před kterým je umístěný airbag, nesmí být dítě v dětské autosedačce přepravováno čelem proti směru jízdy, pokud tento airbag není uveden mimo činnost. Toto se provádí faktickým vypnutím airbagu většinou pomocí klíčku od zapalování a tento stav je řidiči oznámen kontrolkou žluté (oranžové) barvy na přístrojové desce. V případě, že se někteří z vás dostanou do situace, že máte na zadním sedadle umístěny již 2 dětské sedačky a nedostatek prostoru vám znemožňuje umístění třetí sedačky, tak vězte že třetí dítě menší než 150 cm můžete přepravovat pouze připoutané bezpečnostním pásem, ale jen je-li starší 3 let. Pokud všechny uvedené informace pro vás nejsou žádnou novinkou, tak jen dobře. A jestli jsme vám pomohli nějaké nesrovnalosti osvětlit, tak tím lépe. Šťastnou cestu!

Pozor při cestách do Francie…

Ve Francii je při řízení osobního automobilu povolena hodntota hladiny alkoholu v krvi až 0,5 promile, u řidičů autokarů a autobusů maximálně 0,2 promile alkoholu v krvi. Bude-li policií zjištěna hodnota hladiny alkoholu v krvi vyšší než 0,8 promile, zaplatíte pokutu 4500 euro (více jak 110 000,- Kč) a hrozí vám také zabavení řidičského průkazu až na tři roky, zabavení vozidla nebo trest odnětí svobody až na 2 roky. Od 1.7.2012 platí ve Francii nařízení, které rozšiřuje základní povinnou výbavu o alkoholtester. Toto se týká všech motorových vozidel, kromě mopedů. Za nerespektování tohoto nařízení můžete dostat pokutu 11,-€. Základní typ jednorázového alkoholtesteru pořídíte ve Francii v obchodech nebo na benzínových pumpách již za 2,-€. Pro splnění účelu tohoto nařízení není rozhodující zda v povinné výbavě máte jednorázový nebo elektronický alkoholtester. U nás pořídíte jednorázové alkoholtestery již od 30,-Kč a ty přesnější z kategorie elektronických již za 2000,-Kč. Přejeme vám všem šťastnou cestu.

Cesta na letní dovolenou…

 Při cestování na zaslouženou letní dovolenou mějte prosím na zřeteli několik zásad a především tzv. pravidlo šťastného návratu. Žádný spěch prosím! Ano nespěchejte, dejte si na samotnou cestu dostatek prostoru a časovou rezervu. Užijte si cestu, jako součást vaší dovolené. Zařaďte do programu třeba návštěvu kulturní nebo přírodní památky. Čeká vás týden nebo dva na chalupě, u jezera či rybníku nebo na pláži u moře, tak hodina sem nebo tam, kterou ztratíte na cestě jistě nebude hrát velkou roli. Průběh cestování může ovšem velmi ovlivnit změna jízdních vlastností vašeho plně zatíženého vozidla. Počet přepravovaných osob, mnoho zavazadel, kola na střeše a podobně, vyžadují větší nárok na brzdy, vyvolávají změnu chování vozidla v zatáčkách atd. Při určování cílové destinace také prosím vycházejte ze zdravého rozumu a nepřeceňujte schopnosti své, ani možnosti vašeho automobilu.

Pojďme si tedy připomenout několik platných ustanovení o rychlosti jízdy a vzdálenosti mezi vozidly. Obecně platí, že rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možné předvídat. Řidič smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzálenost, na kterou má rozhled. Pokud není místní úpravou – dopravní značkou stanoveno jinak, tak řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3,5 tuny a autobusu smí jet na našem území mimo obec rychlostí nejvýše 90km/h; na dálnici a silnici pro motorová vozidla pak rychlostí nejvýše 130km/h. Zároveň platí, že řidič nesmí překročit nejvyšší povolenou rychlost vozidla (nejvyšší povolená rychlost zapsaná v technickém průkazu), jde-li o jízdní soupravu, nejvyší povolenou rychlost žádného z vozidel soupravy. Řidič také nesmí náhle snížit rychlost jízdy nebo náhle zastavit, pokud to navyžaduje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Ve vztahu k dostatečné vzdálenosti mezi vozidly obecně platí, že řidič vozidla jedoucí za jným vozidlem musí za ním ponechat dostatečnou bezpečnostní vzdálenost, aby se mohl vyhnout srážce v případě náhlého snížení rychlosti nebo náhlého zastavení vozidla, které jede před ním. Pochopitelně zde platí přímá úměra, čím vyšší rychlost tím větší vzdálenost mezi vozidly. Za minimální vzdálenost mezi dvěma vozidly se považuje časový rozestup dvou sekund. Což je při rychlosti 50 km/h zhruba 30 m, při rychlosti 90 km/h asi tak 50 m a při rychlosti 130 km/h téměř 75 metrů. Tak na to prosím myslete a nevěřte tomu, že zrovna vy dokážete zabrzdit dříve než ostatní a ještě k tomu po 4 nebo 6-ti hodinách jízdy, kdy koncentrace řidiče už rozhodně není nejlepší. Na celkovou brzdnou dráhu má vliv mnoho faktorů a nemalou úlohu zde právě hraje hmotnost vozidla, jeho technický stav a reakční doba řidiče, která se běžně pohybuje kolem 1 sekundy, ale u nesoustředěného a unaveného řidiče může dosáhnout reakční doba i několika sekund. A věřte nebo ne, ale při rychlosti 130 km/h ujedete za 1 sekundu 36 metrů, takže když pod tíhou únavy stoupne reakční doba řidiče na 2 sekundy, máte za sebou ujetých téměř 75 metrů, kdy jste v podstatě ještě ani nazačali brzdit…

Závěrem přikládáme tabulku s uvedením maximálních povolených rychlostí pro osobní automobily v nejnavštěvovanějších evropských zemích. Vždy je ovšem velmi důležité sledovat dopravní značení a vědět na jaké kategorii pozemní komunikace se zrovna nacházíte. Mnohdy jsou ještě upraveny limity pro tzv rychlostní komunikace, kdy se nejedná o dálnici, ale stavebně technické řešení těchto komunikací je dálnici velmi podobné. V Chorvatsku, Maďarsku je na těchto komunikacích povolena rychlost 110 km/h ve Slovinsku pak 100 km/h.

Země v obci mimo obec dálnice
Slovensko 50 km/h 90 km/h 130 km/h
Rakousko 50 km/h 100 km/h 130 km/h *
Německo 50 km/h 100 km/h bez limitu **
Itálie 50 km/h 90 km/h *** 130 km/h
Francie 50 km/h 90 km/h 130 km/h
Chorvatsko 50 km/h 90 km/h 130 km/h
Slovinsko 50 km/h 90 km/h 130 km/h
Španělsko 50 km/h 90 km/h 120 km/h
Maďarsko 50 km/h 90 km/h 130 km/h

*množí se úseky, kde je pokynem na elektronických informačních panelech upravena rychlost na 100 km/h popřípadě na 110km/h.

**doporučená rychlost je 130 km/h, ovšem velmi rychle přibývá úseků, kde je dopravním značením omezena rychlost na 120 km/h.

***na silnicích pro motorová vozidla 110 km/h

Jízda v jízdních pruzích…

 Výskyt této nebo podobné dopravní značky nás v následujících měsících bude provázet patrně velmi často. Rekonstrukce a opravy našich silnic, respektive následky s tím spojené, nám budou stěžovat život v podobě dlouhých kolon a různých omezení. Snížení počtu jízdních pruhů z důvodu dopravní nehody je také zcela běžné. Pojďme si tedy připomenout pár zásad vyplývajících z §12 zák.č.361/2000Sb. a třeba se nám povede i v zácpách a kolonách jet plynuleji a nedělat si vzájemně schválnosti…

Mimo obec se na pozemní komunikaci o dvou nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy jezdí v pravém jízdním pruhu. V ostatních jízdních pruzích se smí jet, jestliže je to nutné k objíždění, předjíždění, otáčení nebo odbočování. Naproti tomu v obci na pozemní komunikaci o dvou nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy smí řidič motorového vozidla užívat k jízdě kteréhokoliv jízdního pruhu; přitom se nepovažuje za předjíždění, jedou-li vozidla v jednom z jízdních pruhů rychleji než vozidla v jiném jízdním pruhu. Pokud by ovšem vozidla jedoucí současně ve všech jízdních pruzích bránila v jízdě rychleji jedoucímu vozidlu (a zde si dovolím podotknout, že nám nepřísluší řešit důvody proč on jede rychleji), musí řidič jedoucí v levém krajním jízdním pruhu tento pruh co nejdříve uvolnit; to neplatí, užívá-li řidič levého krajního jízdního pruhu k odbočování, otáčení nebo při souběžné jízdě.

Co se vlastně rozumí pojmem souběžná jízda? Je-li na pozemní komunikaci o dvou nebo více jízdních pruzích v jednom směru jízdy taková hustota provozu, že se vytvoří souvislé proudy vozidel, v nichž řidič motorového vozidla může jet jen takovou rychlostí, která závisí na rychlosti vozidel jedoucích před ním, pak mohou jet motorová vozidla souběžně. Přitom nejde o předjíždění, jedou-li vozidla v jednom z jízdních pruhů rychleji než vozidla v jiném jízdním pruhu. Jistě si takovou situaci všichni dokážeme představit a zažíváme ji na našich silnicích dnes a denně. Potom se souvislé proudy vozidel dostanou až k překážce (práce na silnici, vozidlo po dopravní nehodě apod.), pro kterou je nutné přejet a zařadit se do tzv. průběžného jízdního pruhu nebo-li do pruhu v němž je možné pokračovat v jízdě.

A zde nastává další kámen úrazu! Pravidelné zařazování do průběžného jízdního pruhu! Věc, která je na našich silnicích téměř nevídaná, ale když se povede, má úžasný efekt! Tento efekt se projeví v podobě plynulosti provozu při souběžné jízdě. Někdy může být popisovaná situace zdůrazněna touto dopravní značkou, ale pozor pravidlo střídavého zařazování při souběžné jízdě platí i v případě, že tam tato značka není. Obecně totiž platí, že při souběžné jízdě umožní řidiči vozidel jedoucích v průběžném pruhu řidičům vozidel do tohoto pruhu přejíždějících z pruhu, který přestal být průběžným, vjet tak, aby se vozidla jedoucí v průběžném pruhu a vozidla do něho přejíždějící mohla řadit střídavě po jednom do jízdního proudu průběžného pruhu.

Představíme-li si tedy modelovou situaci, kdy dojde na silnici o dvou jízdních pruzích v jednom směru jízdy např. k dopravní nehodě v levém jízdním pruhu, tak než se místo nějak zabezpečí třeba označí výstražným trojúhelníkem, výrazně nám v tomto úseku klesne rychlost a zvýší se hustota provozu. Dojde k již zmiňované souběžné jízdě. Řidiči jedoucí v našem případě v levém jízdním pruhu, se potřebují zařadit do pravého jízdního pruhu. Není nic jednoduššího, než pokračovat rychlostí přizpůsobenou situaci až k samotné překážce a se zapnutým směrovým světlem se střídavě řadit do pravého jízdního pruhu. Naopak plynulosti provozu rozhodně nepomůžete tím, že se do pravého pruhu začnete řadit individuálně třeba 300 metrů před překážkou! Ohleduplnost a tolerance jsou v tomto případě zcela nepostradatelné součásti k úspěšnému vyřešení takové situace.

Závěrem si dovolím ještě připomenout pravidlo, které řeší přejíždění z pravého či levého jízdního pruhu do středního na silnici o třech jízdních pruzích v jednom směru jízdy. Řidič smí přejíždět z levého jízdního pruhu do středního jen tehdy, neohrozí-li řidiče přejíždějícího do středního jízdního pruhu z pruhu pravého.

To, že při každém úkonu souvisejícím s dnes probíraným tématem musíme vždy včas a řádně použít směrová světla je jistě samozřejmé.